JAK JSEM SI NAŠLA PRÁCI NA SEVERU NORSKA

Od té doby, co bydlím v Norsku, mi neustále chodí několik zpráv denně o tom, jak jsem tady našla práci. Nebudu vám lhát. Bylo to sakra těžký, ale dala jsem to. Bez agentury a dokonce i bez norštiny. Stálo mě to hodně sebezapírání a dní, kdy jsem měla všeho plný zuby a chtěla se vrátit do tý mojí český bubliny, kde mi každej bude rozumět a práci získám během pěti minut. Naštěstí jsem se nevzdala a po 3 měsících života v Norsku jsem konečně držela v ruce podepsanou pracovní smlouvu..

Můj život v Norsku začal v létě 2018. Červenec byl pro mě prvním měsícem, který jsem strávila za Severním polárním kruhem. Užívala jsem si norského léta a toho, že mám po několika letech konečně volno. V Praze jsem pracovala téměř každý den a o víkendu studovala dálkově školu. Spala jsem cca 3 hodiny denně, což dlouhodobě opravdu zvládnout nejde. V Norsku mi začínala nová kapitola života a já věděla, že potřebuju na chvíli zastavit. Červenec byl tedy měsícem, kdy jsem relaxovala a žila z peněz, které jsem si našetřila v Česku. "Měla jsem našetřené peníze z ČR, ze kterých jsem tu ty první měsíce žila.”

V srpnu jsem začínala posílat první životopisy, obešla tu pár restaurací a obchodů, ale nějak extra jsem to ještě neřešila. Uklidňovala jsem se, že letní sezóna za chvíli skončí a všichni, kdo jsou tu na sezónní práci odjedou zpátky domů a tak bude víc volných pracovních pozic.

Léto uteklo jako voda a přišel podzim. Září pro mě byl asi nejtěžší měsíc vůbec. Chodila jsem téměř každý den s několika životopisy a motivačními dopisy od jedné firmy ke druhé. Každý den jsem kontrolovala e-mail a telefon, jenže se pořád nic nedělo. Potom si mě začali zvát na pohovory. Vždycky jsem z toho měla radost, která zmizela ihned potom, co mi řekli, že pokud neumím norsky, tak mi žádnou práci dát nemohou.

“Byla jsem naštvaná na celej svět a nejvíc sama na sebe.”

Každý den jsem si řikala, co tady sakra dělám. Hlavou mi neustále běhaly myšlenky..“Proč nejedeš někam, kde se dorozumíš jenom anglicky?!”. Bylo to jako jízda na horský dráze.  

“Jeden den jsem byla šťastná a vděčná za to, kde žiju a druhý den jsem se cítila naprosto příšerně.”

Začaly mi docházet peníze. Snažila jsem se učit norsky, ale pokaždý jsem měla v hlavě spíš to, že tohle nikdy zvládnout nemůžu a místo toho bych se měla radši vrátit domů.

A pak to přišlo. Bylo září, opět jeden z nejškaredějších dnů loňského podzimu. Robert přišel domů s tím, že jedna restaurace tady u nás ve městě hledá nové zaměstnance. Já jsem tam životopis nesla už v srpnu, ale nechtěla jsem nechat nic náhodě. Vytiskla jsem ho tedy znovu a šla tam osobně.

Druhá otázka na kterou se mě zeptali byla ta, jestli mluvím norsky. Srdce jsem měla pomalu až v krku, když jsem říkala, že bohužel ne, ale učím se doma a když mi dají šanci, zkusím to ze začátku s angličtinou.

Odpověď zněla jasně "Pokud vás vybereme, ozveme se". Odcházela jsem s jedním z nejhorších pocitů vůbec. Věděla jsem, že se neozvou. Tu frázi jsem za ty dva měsíce slyšela už nejmíň stokrát.

Přišla jsem domů a rozbrečela se. Za 30 minut mi zazvonil telefon. Řekli mi, že si to můžu zítra přijít zkusit a pokud mi všechno půjde i (bez norštiny) dají mi práci.

Na tuhle chvíli jsem čekala několik týdnů. A teď tu byla.

V té samé restauraci už pracuji skoro půl roku. I když to není vždycky ideální (to zná každý, kdo v životě zkusil práci v gastronomii), tak ji svým způsobem mám ráda. Dali mi tam totiž příležitost a pocit štěstí, na který nezapomenu nejspíš nikdy, protože byl jedním z nejlepších pocitů v roce 2018 :-)

6 TIPŮ ODE MĚ PRO VÁS:

-  Nejezděte do Norska hledat práci bez finanční rezervy (kort pokud jste zvyklí na stálý příjem)

- Než pojedete do Norska zkuste rozhodit kontakty. Třeba máte někoho, kdo v Norsku byl, někde pracoval, někoho zná. Vždycky je dobré se porozhlédnout po práci dřív, než sem dorazíte.

- To stejné platí pro jazyk. Než pojedete do Norska učte se norsky. Já vím, že je to těžký, ale věřte mi - v Norsku to bude ještě těžší.

- Pokud budete chtít přijet pracovat jen na několik měsíců doporučuju období květen-září Práci doporučuju hledat na FINN.NO Většina nabídek je tedy bohužel jen v norštině, ale není nic jednoduššího, než si to hodit do google překladače.

- Pokud se vám nepoštěstí, zkuste Workaway. Nebudete muset řešit bydlení, stravu a navíc se naučíte základy norštiny. Kdybych neměla jistotu bydlení a Norsko bylo mým snem, určitě bych to zkusila. Nevzdávejte to. Pokud je to opravdu váš sen, jděte si za ním a splňte si ho. VY JSTE SE PTALI:

“Čím se v Norsku živíš?”

Momentálně dělám servírku na 50% úvazek v restauraci. Do toho píšu články a snažíme se pracovat on-line. Díky instagramu se věnujeme influencerování. Přítel má firmu na fotografování a průvodcování a tak se mu snažím pomáhat. Momentálně spíš dělám reklamu a dávám o tom lidem vědět. Časem bych ale chtěla průvodcovat taky.

“Měla jsi dopředu domluvenou práci?”

Bohužel neměla. Přítel tu žije už skoro 10 let, díky tomu pro mě bylo jednodušší se sem přestěhovat a věděla jsem alespoň, kde budu bydlet. Práci jsem si tu sháněla 2-3 měsíce. Měla jsem našetřené peníze z ČR a z toho jsem tu ty první měsíce žila. Tady na severu je práce velmi málo, pokud nebydlíte někde ve větším městě.

“Zajímalo by mě, jak tě v práci vnímají norští kolegové. Zda jsou laskaví, trpěliví a vstřícní..”

Většina z nich ano. Norové jsou totiž tak naučení a vychovaní - tudíž se to od nich očekává. Já měla opravdu štěstí na lidi. Šéf mi většinou vyhoví i v plánování směn a nesetkala jsem se zatím s tím, že bych někomu vyloženě já vadila, proto, že jsem cizinka. V restauraci, kde pracuju dělá spousta cizinců :-)

“V jaké části Norska se práce shání nejlépe a v jakém ročním období?”

Osobní zkušenost mám pouze s hledáním práce v oblasti Nordland. Přijela jsem do Norska na začátku léta a jelikož jsem věděla, že mám na první měsíce našetřené peníze, jsem práci nějak zvlášť nehledala. Samozřejmě jsem roznesla pár životopisů, poslala pár e-mailů, ale to bylo všechno. Začátkem září už začalo jít opravdu do tuhýho a já se začala bát, že si tu práci ani nenajdu. Každý den jsem roznesla několik životopisů i s motivačním dopisem, chodila z pohovoru na pohovor, kde mi pořád říkali, že se musím domluvit norsky, jinak nemám absolutní šanci. Byla jsem z toho opravdu zoufalá, ale práci jsem nakonec našla. Trvalo mi to přes 2 měsíce.

Tady na severu se situace dost změnila. Robert, když se sem před 10 lety stěhoval, našel práci velmi rychle a stačila mu pouze angličtina. Teď většina zaměstnavatelů vyžaduje norštinu alespoň na komunikativní úrovni. V Oslu a větších městech je situace trošku jiná, tam si většinou na nižších pozicích vystačíte jen s angličtinou.

Pokud to s Norskem a prací myslíte vážně a nechcete nic riskovat, zkusila bych nejprve například Oslo, či jiné větší město a práci bych hledala určitě před sezónou (buď letní nebo zimní) a ještě předtím, než bych do Norska vůbec jela. Zkuste rozeslat pár e-mailů, sledujte lidi, co v Norsku už nějaký čas žijí a pracují. Třeba se na vás to štěstí usměje.

“Jsou Norové otevření cizincům i v rámci odborných pozic?”

S tímhle zkušenost taky bohužel nemám. Každopádně většina lidí, co tu pracuje, ať už jako elektrikář, instalatér, zdravotní sestřička, atd., mají na všechny tyto pozice vzdělání z jiné země, ale stejně museli dělat nějaké přezkoušení navíc - v Norsku.

Věřím však, že v každé firmě to bude individuální a pokud se znáte s někým osobně, bude to také úplně o něčem jiném. Chce to prostě zkoušet. Psát e-maily. Nikdy nevíte, kdo vám dá šanci.

“Uznávají diplomy z ČR?”

S tím bohužel osobní zkušenost nemám. Každopádně si to nemyslím. Nikdo se mě tu na vzdělání zatím ani neptal. Vzhledem k tomu, že jsem neuměla norsky, nezbyvalo mi nic jiného, než začít na nějaké nižší pozici. Z životopisu je dokonce zajímalo jen to, co jsem dělala za práci v Praze. Na jiné pracovní pozice, které jsem vykonávala v jiných městech se ani nepodívali.

Moc děkuju za všechny vaše reakce na článek. Budu ráda, když se se mnou v komentářích podělíte o vaše zkušenosti s prací v zahraničí a pokud jste ještě mimo ČR pracovat nezkoušeli, je to něco, co vás láká?

Budu se těšit na vaše odpovědi,

Annie